Jelikož počasí ještě stále ujde, tak jsme si s Ivou naplánovali další fotovýlet. Cíl našeho výletu byl Javorový vrch. V sobotu 3.10.2009 jsme vstávali v 11.30. Iva byla po noční, takže spala jen 3,5 hodiny, ale věděli jsme, že to nebude náročné a tak jsme vyrazili. Vytáhli jsme i Míšu s Martinem.

Cesta probíhala v pohodě, silnice suché , policie nikde, dokonce se mi zdálo, že mi blbne tachometr, protože při rychlosti 110 km/h jsem měl pocit, že jedu max. šedesátkou. Při prvním radaru jsem si ověřil, že funguje dobře. Cestou se mi líbil jeden přeslech, když Míša říkala, že tam budem jako tři karkulky (Míša, Iva a já jsme měli červené bundy), Iva se zeptala "Co že tam budem? Stříkat kulky?" Zaparkovali jsme v Oldřichovicích pod lanovkou. Klasika, dojeli jsme ve 13.10 a tak jsme měli 50 minut čas do další jízdy lanovky. Martin navrhoval zahrát si minigolf, ale když jsme zjistili, že na překážkách je voda, tak jsme to zavrhli. V restauraci "Pod lanovkou" jsme si dali kafe, Míša čaj a tak nám těch 50 minut uběhlo jako nic. Ve 14 hodin jsme čekali u kasy lanovky, kde bylo asi dalších 9 turistů. Jedna jízda lanovkou stojí 50 Kč, zpáteční 80 Kč. Asi po 12 minutách jízdy lanovkou jsme vystoupili a čekal nás 0,5 kilometrový výšlap na vrchol. Minuli jsme bez povšimnutí lanové centrum a kráčeli do kopečka. Dokonce jsem si rozepl bundu, protože začalo hřát sluníčko. Najednou se nám naskytl krásný výhled na Dětmarovice, Karvinou, Český Těšín a Třinec. No prostě paráda.



Při tomto výhledu mě přepadla nostalgická vlna a vzpoměl jsem si jak jsem tady před čtvrt stoletím (zní to hrozně !!!) strávil jako mladý patnáctiletý jinoch tři týdny na družební akci s polskými pionýry. Byli to vlastně poslední prázdniny na přelomu základky a střední školy. Zážitky určitě někde vzadu v mozku jsou, ale moc si je nevybavuju. Co si ale přesně pamatuju byl návrat domů.Tehdy jsem přijel domů a tam mi otevřela nějaká cizí ženská a suše mi oznámila, že už tady nebydlím a zavřela dveře! Šok! Tak jsem zazvonil u sousedů (tímto zdravím Čendu Kronenberga) a ti mi řekli, že se naši přestěhovali do Karviné a že tam mám zajet. Naštěstí mi pár drobných zbylo a tak jsem se vydal na UAN a jel autobusem do Karviné. Tolik nostalgie...

Pomalu se začal ozývat žaludek a hlásil se o svou dávku jídla. Když jsme však viděli jídelní lístek, musel jsem ho utěšit a slíbit mu, že se najíme někde jinde. Nic moc výběr. Tak jsme si dali jen kofolu a Iva pro změnu čaj. S kručícím žaludkem jsme se ještě chvíli kochali výhledy do krajiny a vydali se na zpáteční cestu. Baterie ve foťácích začaly stávkovat (hned jak dopíšu tento článek musím objednat nové) a tak jsme udělali už jen pár záběrů a natočil jsem pár krátkých videosekvencí. Až bude čas, tak je zkusím zapracovat na web. V 16 hodin jsme sjeli lanovkou dolů. Nasedli do auta a vydali se cestou k domovu, kde jsme sledovali restaurace, protože hlad je sviňa. V Třinci jsme u jednoho motorestu zastavili a dali si obědovečeři. Zelná polévka a Selská bašta si udobřily můj žaludek. Pak už jsme fičeli do Karviné a tím ukončili další fotovýlet, který se vydařil a hlavní bylo, že jsme byli s děckama a strávili tak příjemnou sobotu a i když jen malinko, ale přece jenom něco udělali pro své zdraví :-)

A jako už tradičně můžete kouknout na pár cvaků, které jsem nafotil já a Iva